Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Povýšení sv. Kříže

Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Povýšení sv. Kříže

(Nm 21, 4b-9, Žl 78, FlP 2, 6-11, Jan 3, 13-17)

Drazí přátelé, slavíme dnes patrocinium (zasvěcení) našeho kostela. Myslím, že i letos si můžeme odpustit každoročně zmiňovaný historický důvod tohoto slavnostního dne. Pojďme se společně spíše ponořit do toho hlavního, aktu a slova povýšení.

Povýšení znamená být vyzdvihnut. Pro vyzdvihujícího to znamená dát něco či někoho nad sebe. Jak to jistě vnímáme i z etymologie tohoto slova.

Povýšení v práci, v kariérním růstu, to přináší mnoha lidem radost, starost nebo neutralitu. Někteří si vylepí jmenovací dekrety v ložnici, na čestném místě v bytě a vnímají jen to, že byli povýšeni. Jiní si je pečlivě založí a sní o svých kompetencích. Jiní to přijmou s pokorou. Jiné to nezajímá, neboť vidí to, co bude následovat. Ale hlavní věc je to, že všichni byli povýšeni. Byli dáni nad někoho. Aby řídili, dohlíželi a možná i trestali. Záleží na každém člověku a jeho charakteru, jak se s povýšením vyrovná.

Dnes pomyslně pozdvihujeme Kříž našeho Spasitele ve svých životech. Dáváme Krista nad sebe, nad své zájmy, záliby, své já. To je těžké povýšení. Když si představíme ty obličeje svých "povýšených" v práci, v životě.

Jak jsme si již řekli dříve, povýšený v práci se velmi sporadicky dostane alespoň na tu úroveň neutrality. Že vnímá podřízeného jako sobě rovného. Je to lidské a záleží na vyspělosti člověka.

Kristus jde však dál. Když pozdvihneme Jeho Kříž a Jeho nad sebe, On sestupuje ještě hlouběji, než bychom si mohli představit. On se stává bezbranným dítětem, On prožívá lidský život se všemi trápeními i radostmi. On přestává myslet na sebe a myslí jen na nás. On podstupuje křížovou cestu a smrt na kříži. On vstává z mrtvých, abychom mohli žít. On vstupuje na nebesa, aby nám připravil místo. On - Bůh, který nemusel...

Paradoxně je dnešní slavnost povýšením člověka. Tebe i mne. Kristus, kterého jsme povýšili ve svých životech, nás vyzdvihl a povýšil ještě výše, než bychom si jako lidé mohli vůbec představit.

Učme se od Krista a prosme, abychom se ve světle dnešní slavnosti naučili "povyšování." Amen.

"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."