Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Nanebevstoupení Páně

Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Nanebevstoupení Páně

(Sk 1,1-11; Žl 47; Ef 1,17-23; Mk 16,15-20)

Kristus své dílo dokončil, ale znovu se vznáší na nebe, znovu se od nás vzdaluje se slibem, že se vrátí. Kdy? Na konci věků. Ale konec bude jenom dokončením toho, co jsme sami připravili.

Kristus se však už nyní také stále vrací, stále sestupuje k těm, kteří ho přijímají a už nyní svou přítomností a silou buduje nebe na zemi. Toho si byli a jsou vědomi světci, toho jsou si vědomi ti, kteří pro dobro, spravedlnost a krásu pracují. Vědí, že s Kristem budují a že jejich dílo není nadarmo. Kristus už přichází. Pěkně je to vyjádřeno v původním řeckém textu Kréda, které bychom mohli přeložit jako: "Ten, který je přicházející soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce."

Nebe není tak daleko, je blízko, na dosah ruky. Nevzdaluje se od nás, ale je stále přicházející, aby obnovilo celou zemi. Aby se obnovilo nebe – soužití člověka s Bohem – tebe a mne s Tím, který nás miluje a touží po blízkosti s námi. Jen Jej zkusme nepřehlédnout a začít vnímat.

Bůh nás nevolá do jiného světa, vždyť do něj sám vstoupil a vykoupil jej.

A v žádné chvíli našeho života nezapomínejme na to, co Ježíš Kristus řekl:

"Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa." Amen.

                                                                                                                                                                         Víra je cesta, která má cíl.

                                                                                                                                                                                             (Blaise Pascal)