Myšlenka z nedělního kázání o připomínce Všech svatých a všech věrných zemřelých

Myšlenka z nedělního kázání o připomínce Všech svatých a všech věrných zemřelých

(Zj 7, 2-4.9-14, Žl 24, 1 Jan 3,1-3, Mt 5, 1-12a)

Drazí přátelé, tyto dvě připomínky jsou neoddělitelné od slavnosti Kristova vítězství a zmrtvýchvstání. Zároveň vím, že teologie těchto dnů je trošku odlišná a rigidní teologové by opovržlivě pozvedli svá obočí. Bohužel si nemohu pomoci, ale tyto dva významné dny vnímám jednotným prizmatem pohledu.

Pokud si vzpomeneme na své dětství, tak naše představy o nás samotných byly přinejmenším veliké. Být hrdinou, který zachrání město nebo ještě lépe celý svět. Personifikace hrdiny záleželo na blízkosti dětského světa - voják, princezna, král, rytíř, atd. Vždy se ale jednalo o osoby silné, mocné, krásné nebo výjimečné.

Možná i svatost je dnes takto vnímána. Vždyť ti svatí neměli chyby, potřeby a jen heroicky šli za dobrem. Možná, ale historie nám často říká, že to nebyly "čepele" ostré a nerezavé. Měli své chyby a nedostatky. Ale byli věrní v maličkostech života. Bojovali o "vavřín svatosti" každý den. Bojovali o "vavřín svatosti" v každém okamžiku, kdy se museli rozhodnout pro dobro nebo pro zlo.

A ještě si uvědomme, co je vlastně ta svatost.

Svatost je věrnost. Svatost je boj se sebou samotným. Svatost je touha po následování Krista. Svatost je mozaika malých vítězství v malých věcech. Den co den, hodinu po hodině, minutu po minutě. Svatost je víra ve vítězství dobra a Boha. A ten náš boj vedeme sami v sobě a sami sebou. Často jsme meči s čepelí rezavou a nenabroušenou. Ale bojujeme a snažíme se. Jdeme dál, i když padneme. Jdeme dál, i když už skoro celým svým tělem i životem jsme zapadnutí v bažině.

Pamatujme na to, že ti svatí a naši zemřelí bojovali zcela identický boj. Jen o některých hovoříme a píšeme, a o těch druhých nevíme. Všichni však toužili po věrnosti. Věrnosti vytrvat a nepadnout v denních maličkostech.

Nechtějme hned zachránit celý svět heroickým činem. Zkusme zachránit celý svět skrze naši svatost ve všedním dni, kdy zvítězíme v maličkosti a dáme průchod dobru a Bohu. Je to cesta zdlouhavá, ale opravdu jistější a smysluplná. Říká se tomu svatost všedního dne.

Kéž se nám to daří a prosme naše svaté a naše zemřelé, aby nám svou přímluvou u Boha pomáhali.

Všichni svatí a všichni věrní zemřelí, orodujte za nás! Amen.

                                                                                           Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je mocnější.

                                                                                                                                                                                   (sumerské přísloví)