Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli v mezidobí

(Mk 1, 29-39)

Ježíš dnes v dnešním evangeliu uzdravuje mnoho nemocných a lidé s důvěrou za Ním přicházejí. Oni uvěřili, že jim může pomoci. Pochopili, že je to On, který má přijít. Dnes bychom řekli, že Ježíš Kristus byl autentický. Spojil v sobě to, co říká, kým je a co koná.

Možná nám vyvstane na mysli, proč to nejde u nás. Jak to, že lidé neutichají, když tak krásně mluvíme o Bohu, o církvi? Ta vzletná kázání, ty vzletné katecheze, ty vzletné řeči, které máme vycizelované do posledního písmene. Ta teologická ryzost...Jak to, že lidé nepřicházejí? Jak to, že k nám nemají důvěru?

Myslím, že máme problém právě s tím spojením, co říkáme, kým jsme a co děláme.

Ruku na srdce, nestaly se naše křesťanské církve pouze "spolky?" Máme stanovy, svou teologii (tedy svůj výklad), svá vysvětlení, členy, členské příspěvky, svá konta... Když k nám zabloudí člověk hledající, tak nejdříve začneme charakteristikou toho našeho "spolku." A co když, ten člověk hledá "pouze Boha?" Nemůže být účasten svátostí, které nejsou naše, ale Kristovy. Omezujeme a dáváme překážky. Pokud nevstoupíš, nebudeš plnohodnotný člověk. Ale Kristus přece říká: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium." Evangelium je otevřené a určené všem. Proč tak svými lidskými kroky rozevíráme nůžky mezi Kristovou církví a námi?

Nevytratil se tiše v průběhu let a staletí z našich životů, z našich církví Kristus, Bůh? A nevystačili jsme si pouze s tím lidským, co jsme si stvořili a napsali?

Možná je to pohodlné, ale cesta Kristova jednoduchá není. Jednou nebudeme Bohem souzeni z příslušnosti k církvi - "spolku", ale z toho jací jsme byli, kým jsme byli a co jsme vykonali. Jak jsme dokázali v sobě spojit to, co dnes ukázal Ježíš lidem, kteří v něj složili svou naději.

Jeden moudrý muž řekl: "Bankovka, která není podložena zlatem, a víra, která není podložena životem, je falešná."

Přeji nám všem, aby to neplatilo o nás. Amen.