Myšlenka z nedělního kázání o 29. neděli v mezidobí
Myšlenka z nedělního kázání o 29. neděli v mezidobí
(Iz 45, 1.4-6, Žl 96, 1 Sol 1, 1-5b, Mt 22, 15-21)
Drazí přátelé, dnešní neděle nás staví před otázku, která rezonuje v našich životech neustále. Jen se trochu ukryla od Ježíšových dob za hezká slova o všeobecnosti a nerozlišování.
I dnes jsme postaveni před otázku: "Myslíš, že je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?" Trochu parafrázujme: "Myslíš, že je dovoleno dát najevo, že jsi křesťan a vůbec o tom mluvit?" "A je vůbec Bůh na mé cestě životem?"
Začněme tím, že Pánem dějin je Bůh. Toto pochopit nám nedělá potíž, neboť ty příslovečné Boží mlýny vnímají i nevěřící lidé. Vidíme to v záři minulosti, kdy násilí zhyne násilím. Kdy se zlé společenské a politické režimy udusí vlastní zlobou. A když jsme v té minulosti, pohleďme, kolik zlých záměrů obrátil Bůh k dobrému. Opačnému, než jeho strůjci zamýšleli. Boží zákony platí nejen v přírodě, ale i v dějinách lidstva.
A nyní se posuňme k nám samotným. Zasahuje Bůh do mého života? Odpověď není jednoznačná. Bůh dal člověku svobodnou vůli a volbu. A zároveň jsme součástí lidského společenství. Jak to tedy je?
Bůh je vždy s tebou, ale jen naznačuje. Nikdy nebude násilníkem a uzurpátorem. Co však denně v každé vteřině nabízí, je Jeho pomoc, láskyplné objetí a směrovka na cestě životem.
Vzpomeňme na nejdůležitější událost v životě každého člověka, celého lidstva. Kristus vstal z mrtvých. Všechny představy tehdejších mocných se staly směšnými. Jak se těšili na klid po usmrcení Krista a ten klid nepřišel. Kat neměl poslední slovo. Pravda se nedala umlčet násilím. Poslední slovo neměla nespravedlnost, ale spravedlnost a pravda. Bůh nás vede, ale rozhodnutí na jakou cestu se vydáme, nechává jen na nás.
Spisovatel Carlo Carretto napsal: "V dospívání jsem se potácel od důvěry v Boha k nedůvěře, od hříchu do nočních můr. Když jsem začal dospívat, šel jsem Boha hledat na poušť. Teď už nemám potřebu vydat se na cestu, abych hledal Boha. Nyní mi stačí zavřít oči a nacházím ho v sobě."
Bůh nemluví slovy. Bůh mluví mým a tvým okolím. Mluví lidmi v mé blízkosti. Přírodou, krásou, smutkem, radostí a hlavně vkládá své rady do mého a tvého svědomí. Bůh nám naši cestu ukazuje a je jen na nás samotných, jestli po ní půjdeme.
Drazí přátelé, nebuďme hluší, nebuďme slepí a naslouchejme svému svědomí. Když dobře uslyšíme, dobře uvidíme a naše svědomí nebude nevyslyšený prosebník u vrat našeho života, tak nemůžeme minout správnou cestu. Amen.
"Bůh se nikomu nevnucuje, ale nikoho se nevzdává."