Myšlenka z nedělního kázání o 28. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 28. neděli v mezidobí

(Iz 25,6-10a; Žl 23; Flp 4,12-14.19-20; Mt 22,1-10)

V tomto týdnu jsem se ve snu setkal několikrát se svým otcem. Možná i nás všechny chtěl na něco důležitého upozornit.

Můj otec vždy vyznával životní filozofii: "Bůh, pokání, duchovní život, to vše až po dovršení věku padesáti let." Můj otec se dožil věku 48 let.

Jak i my často odkládáme spoustu věcí. A věci duše nejčastěji. Vidíme to však i na profánních věcech. Třeba výměna letních pneumatik za zimní na našich automobilech. Také si říkáme, že je čas, až nasněží, zamrzne. Skutečně? Není lépe být připraven? Není to lépe udělat nyní, když nás budoucnost může nemile překvapit ze dne na den?

Často se ohlížíme zpět nebo naopak pořád kupředu. Avšak nejsme schopni pochopit, že to rozhodující se děje právě teď a nyní. Jako dnes v evangeliu u rozhovoru bohatého člověka s Kristem. Reakce je různá a na ní záleží, jestli budeme žít nebo zemřeme. Nejen fyzicky, ale také duchovně.

Neodkládejme důležité věci svého života na neurčito. Nehleďme tak moc zpět nebo kupředu. Zkusme žít plně přítomný čas. Láska, odpuštění, poděkování, pomoc má největší sílu v přítomnosti. Nedělejme chybu mého otce, který důležité setkání s Bohem odkládal.

Žijme dnešní den se vším, co přinesl. Nenosme si do následujících dní života to, co nás tíží a každý den zkusme žít tak, jakoby už byl ten poslední. Usmířený, bez dluhů srdce.

Kéž nám dá Bůh sílu se toto naučit a žít. Věřme, že budeme spokojenější. Rydlo svého života má každý z nás v ruce nyní a teď. Zaznamenáváme své kroky dnes a ukazujeme lidem i Bohu to, jací jsme nyní. Ne to, jací jsme byli nebo jací budeme. Amen.

                                           Viděl jsi dnes ráno nebe? Viděl jsi své blízké? Viděl jsi dnes sebe? Viděl jsi vůbec dnešní den?