Myšlenka z nedělního kázání o 25. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 25. neděli v mezidobí

(Iz 55,6-9; Žl 145; Flp 1, 20c-24.27a; Mt 20,1-16a)

Drazí přátelé, přeji nám všem požehnanou neděli. V dnešním podobenství evangelia se rozhořčují dělníci najatí na práci na vinici. Nevidí jako spravedlivé, že ne všichni si odpracovali ten plný "fond" pracovní doby a od hospodáře dostanou všichni stejnou odměnu. Možná se nám to zdá jako oprávněná rozhořčenost, ale Ježíš tímto podobenstvím míří jinam než do peněženky člověka. Myslím, že se zde jedná o zjevení Boha a Jeho vztahu k člověku. Toto evangelium úzce souvisí s evangeliem o Marnotratném synu nebo chcete-li o Milosrdném otci. Tam také starší syn sršel zlobou, když otec přijal mladšího bratra s otevřenou náručí, i když peníze utratil a prohýřil. A on přece tak věrně sloužil.

Drazí přátelé, Bůh se dívá na každého člověka stejně. Jako na milované dítě. A vůbec mu nezáleží na tom, jestli se dítě nechá obejmout hned, nebo až třeba na smrtelné posteli. Naše myšlení je jiné než myšlení Boha. My svou víru stavíme často na pohledu zásluhovosti. Kolikrát jsem v kostele, kolikrát vypulíruji v týdnu hroby na hřbitově, zda mám na nedělní mši sv. čistou košili nebo kolárek okolo celého krku, kolikrát udělám něco…Ano, je dobré žít jako vzorný křesťan a snažit se o to, ale neměli bychom se zlobit na "Boží logiku." Logiku lásky, která dá stejnou šanci i tomu, který je celý život zabořený v bahně tohoto světa až po krk, jako tomu, který se snaží žít podle Kristových přikázání. Je těžké pochopit Boží lásku, ale buďme za ni vděční, protože nikdo z nás lidí není ta nejostřejší čepel, i když si to často o sobě myslíme. Všichni často v životě "orezneme."

Drazí přátelé, buďme vděční za lásku, kterou zahrnuje Bůh každého člověka a má s námi tak velikou trpělivost. Jako Otec, který o nás stojí a chce, abychom se všichni ocitli v Jeho náručí. Od nás chce jen jediné. Abychom Jej hledali a neodmítali návrat do Jeho náručí. Amen.