Myšlenka z nedělního kázání o 23. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 23. neděli v mezidobí

(Mdr 9,13-18; Žl 90; Flm 9b-10. 12-17; Lk 14,25-33)

Každý z nás potřebuje ke spokojenému životu pevný bod. Bod, který nám dává jistotu, že když jsem slabý, tak se o něj mohu opřít. Jakýsi záchranný kruh před utopením v tomto světě.

Tak si vytvoříme okruh bodů, které jsou pro nás nosné. Rodina, přátelé, sociální skupina, lidé, kteří sdílejí stejné politické a sociální názory, lidé ve sdruženích nebo kroužcích. Totéž platí o církvích a církevních společenstvích.

Dnes jsem hovořil s kolegyní v práci, která toho mnoho v životě zažila a nyní čeká na zasloužený důchodový odpočinek. Krásný duchovní člověk, který vnímá tento svět nejen rozumem, ale také srdcem. Zdála se mi rozrušená. Proto jsem se taktně zeptal na příčinu. Odpověď mě zarazila, ale zároveň jako by směřovala k podstatě tohoto problému nás lidí.

Ne rodina, ale svět okolo se rozkolísal. Tam, kde byly jistoty, je jen možná. Člověk jakoby se potácel sám mezi lidmi. Pevné body tohoto světa zmizely. Je jen možná a nikdo neví proč.

Uvědomil jsem si také svou existenciální nerovnováhu. Vnímám to stejně. Co bylo ano, je možná. Co bylo ne, je možná.

Lék však existuje. Zkusme ty pevné body našich životů, které ještě zůstaly, zpevnit tím Bodem, který nepodléhá tomu možná. Bůh - Kristus je zde. Bůh je pevný bod našeho života, který nás udrží a neohne se. Neodhánějme od sebe druhé a neodhánějme od sebe Boha. Jenom společně s nimi a s Ním přežijeme.

Přeji nám všem, abychom nalezli tento pevný Bod. Ten Bod, který není možná, ale ano nebo ne. Bod, který nás udrží ve vichřicích našich životů.

Mysleme na sebe vzájemně v modlitbě, abychom jej nalezli a nikdy jej neztratili. Amen.

Teprve až budeš srozuměn s tím, že lidským způsobem nic nepochopíš a nedokážeš, staneš se opravdovým věřícím. M. Quist