Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli velikonoční

(Sk 2, 42-47; Žl 118; 1 Petr 1, 3-9; Jan 20,19-31)

V dnešním příběhu se nám nepřímo prolínají dva typy svědků zmrtvýchvstání.

Tomáš a Magdaléna.

Magdaléna nepoznala Ježíše podle hlasu, jak jsme slyšeli v evangeliu Neděle Zmrtvýchvstání, ale když ji pojmenoval "Maria", pochopila, že je to On. Ne tedy sluchem, ale srdcem pochopila, že Pán je živý a nezemřel. Že má před sebou Toho, který ji miluje a ona miluje Jeho.

Tomáši naopak nestačí k poznání sluch a zrak, chce se přesvědčit i hmatem. Ježíš se však nepohoršuje a naopak mu nabídne možnost přesvědčit se.

I my jsme jako křesťané prototypy těchto biblických osob. Mnozí z nás věří snadno, jen stačí zaznamenat své jméno. Mnozí z nás neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Ale hlavně hledají a chtějí věřit.

Tyto dvě role žijeme možná každý z nás, ale důležité je mít otevřené srdce, otevřené uši a hledat. Hledat Toho, který vstal z mrtvých a otevřel cestu k životu také nám.

Ale co je hlavní. Chtít hledat, chtít slyšet, chtít cítit dotek zmrtvýchvstalého Krista. Pokud chceme, On přijde, On promluví, On nám nabídne své rány po hřebech. A my poznáme, že nezemřel, ale vstal z mrtvých. Amen.

Kdo věří, vidí: vidí ve světle, které osvěcuje celou cestu, protože k nám přichází od zmrtvýchvstalého Krista – jitřenky, která nezapadá.

                                                                                                                    (Jorge Mario Bergoglio SJ. – římský biskup František)