Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli v mezidobí – Svatby v Káně

(1 Sam 3,3b-10.19; Žl 40; 1 Kor 6,13c-15a.17-20; Jan 2,1-12)

Drazí přátelé, jak mnoho času a života nám zabírá naše já. Já jsem myslel, já jsem přesvědčen, já mám právo, já jsem výjimečný, já mám pravdu, já jsem střed světa, já…já…já…

Dovolte mi začít příběhem z pera mého oblíbeného autora Bruna Ferrera z knihy Další příběhy pro potěchu duše s názvem Poslání.

Po dlouhé době společného v rozjímání a studiu se měli tři mnichovi žáci vydat do světa za svým posláním. Za deset let přijeli učitele navštívit. Stařičký mnich jim řekl, aby se posadili kolem něj, protože už nemohl chodit. Každý mu začal vyprávět, co prožil.

"Já jsem napsal spoustu knih a prodal jsem miliony výtisků," prohlásil první se stopou pýchy v hlase. "Zahltil jsi svět papírem," odpověděl učitel.

"Já jsem kázal na tisíci místech." "Ty jsi zahltil svět slovy," řekl na to učitel.

Pak promluvil třetí: "Přinesl jsem ti polštář, aby sis na něj mohl položit bolavé nohy," řekl. Učitel se usmál:" Ty jsi našel Boha."

A zde jsme u podstaty problému tohoto světa a nás samotných. Jen "já."

Marie, Matka Boží, v dnešním evangeliu si všímá problému na svatbě v Káně. Došlo víno. A to je na svatbě velmi vážný problém. Matka Boží požádá svého syna Ježíše, aby pomohl.

Ale dnes nechme trochu stranou zázrak proměnění vody ve víno. Marie si všimla. To je důležité poselství. Ona vnímá problémy druhých lidí, ona vidí to, co potřebují druzí lidé.

Myslím, že dnes i každý z nás může vykročit s Marií na cestu "my", když uvidíme potřeby, tváře a životy lidí okolo nás. Zkusme potlačit své "já" a vnímat lidi okolo nás. Jejich potřeby, jejich život, jejich životní prostor. Zkusme zaměřit svůj zrak na své okolí a zapomeňme na zahledění do zrcadla, kde je jen já.

Potom nebudeme lidé destruující tento krásný svět, vztahy a životy svým zbytnělým "já", ale budeme praví učedníci Krista. A také učedníci Marie, která si všímá druhých.

Kéž se nám otevřou oči a dokážeme ostřeji vidět druhé a méně sami sebe. Amen.

                                 "Naučili jsme se létat jako ptáci, plavat jako ryby, ale nenaučili jsme se umění žít jako bratři."

                                                                                                                                                                             (Martin Luther King)