Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli adventní

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli adventní

(Iz 11,1-10)

"To co jsme, křičí tak, že není slyšet, co říkáme."

(P. MUDr. Ladislav Kubíček)

Každý den na nás útočí negativní informace. Celou republiku zasáhne silné sněžení, řidiči zažijí děsivé chvíle, elektřina zdraží, voda zdraží i přes zlevnění, kůrovec sežere vše, mladík pobodal druhého v Praze, nenačipuješ psa, zaplatíš pokutu, výbuch plynu zdemoloval panelák v Prešově, pět mrtvých, ústa a srdce překypující nenávistí hlásají pravdu a lásku...

A pořád dokola se na nás valí negace, špatné zprávy a děšení. Novináři - tito chlapci a děvčata to umí na výbornou, protože špatné věci a zprávy se prodávají nejlépe. A v teple redakcí to jsou jen slova, ale ne události, které ovlivňují život konkrétních lidí. Stačí jen číst nadpisy a máte celý den zkažený.

I my jsme často denně posly jen špatných zpráv. Co slyšíme od svých blízkých, když se setkáme a co říkáme my? Možná jen to, že se něco nezdařilo, něco rozbilo, někdo nám ublížil, někdo onemocněl...

Zapalujeme druhou svíci na adventním věnci. Zkusme si uvědomit, že dobro a dobrou náladu můžeme přinést svým blízkým i tomuto světu také my samotní. Pokusme se tento týden a nejen v něm polknout to negativní, co bychom chtěli standardně sdělit. Zkusme říci druhým něco hezkého a také si vzpomenout na něco hezkého, co nás ten den potkalo. Uvidíme, že to prosvětlí temnotu a šeď našich životů. Uvidíme, že to potěší i nás samotné. Svět se stane hezčím a život lehčím. A také se můžeme umírnit v konzumaci zpráv, sociálních sítí, televize a vůbec tohoto neosobního prostředí. Třeba taková hra s našimi dětmi nám rozšíří obzory mnohem více. Amen.