Myšlenka z nedělního kázání o 13. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 13. neděli v mezidobí

(1 Král 19, 16b. 19-21, Gal 5, 1. 13-18, Lk 9, 51-62)

Všechna tři dnešní čtení o této neděli mají jedinou nosnou myšlenku o následování, ale svobodně a dobrovolně.

Ve starozákonním čtení prorok Eliáš volá Elizea, aby ho následoval jako učedník a šel s ním za Bohem. Zavolá, hodí na něj symbolicky svůj plášť, ale Elizeus se musí svobodně rozhodnout. A on jde.

Svatý apoštol Pavel ve druhém čtení upozorňuje na velmi důležitou věc. Následování Krista a dodržování morálních hodnot není o otrockém přijímání, ale o svobodě volby. Nejsme přece otroci, kteří musí, ale lidé svobodní, kteří chtějí. Bez tohoto svobodného rozhodnutí nemůže být život křesťana plodný a směřující k cíli cesty. Jak často slyšíme ta slova: "Musím, protože to hlásá nějaká autorita." "Musím se postit, musím do kostela, musím se modlit, musím..." Ale to je špatně. Tam, kde život člověka není utvářen na základě svobodného rozhodnutí, protože chci, je životem otroka. Otroka tradic, dogmat, slov a příkazů, ale ne svobodného křesťana, který kráčí svou cestou za svým Spasitelem. A podotýkám svou cestou, protože každý máme cestu jinou a originální. Ve víře neexistuje uniforma, kterou bychom si navlékli.

A myšlenka o následování graduje v dnešním evangeliu. Kristus má být pro nás tím hlavním cílem. Kristus nás vybízí, abychom všechny vztahy a hodnoty, které máme, prozářili směřováním na Něho. Neohlížej se, Kristus na Tebe a na mne hodil ten pomyslný plášť jako Eliáš na Elizea. Někdy to následování zabolí, někdy je těžké, ale cíl naší cesty je Kristus - život, láska a naplnění. Kristus nás chce nerozdělené a zacílené na Něho. A nebojme se, všechny naše blízké, které milujeme, můžeme nést v sobě na této cestě. Jdeme společně.

Přeji nám všem, abychom se vydali na cestu, která nekončí a vede k životu v plnosti. Amen.

                                                                          Pokus se žít prostě tak, jako bys už byl křesťan a najdeš cestu k víře.

                                                                                                                                                                              (Blaise Pascal)