Myšlenka z nedělního kázání o 11. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 11. neděli v mezidobí

(Ex 19,2-6a; Žl 100; Řím 5,6-11; Mt 9, 36-10,8)

Jak krásně to zní, ta nádherná výzva nám křesťanům: Jděte a hlásejte: "Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy."

Svatý apoštol Pavel nazval tento program křesťana jedním slovem: smíření a život v usmíření.

Co všechno už člověk ovládl, ale je už možná čas naučit se ovládat sám sebe.

Sebe sama ovládat neumíme, tak vznikají z malicherných věcí spory, které vrcholí nenávistí a záští. To je to malomocenství, smrt a vláda zlého ducha. Sami malujeme symboly v láskyplných barvách a stavíme láskyplná centra setkávání, ale co my samotní. Jak jsme na tom? Žít a smířit se s člověkem, který má stejné názory a je v našich očích dokonalý, asi nebude tak problematické. Ale co ti ostatní? Je vůbec v našich silách najít stejnou cestu s člověkem, který je jiný, vyznává jiné hodnoty a v našich očích je špatný?

Proč vůbec Bůh ukládá takový požadavek? Těžká otázka. Možná lehčí odpověď. Bůh člověka zná velmi dobře a třeba chce, abychom Jej více poznali také my. Kdyby vše záleželo jen na člověku, tak bychom asi nedopadli dobře. Bůh ten akt usmíření provedl za nás. Syn se obětoval za usmíření světa a každého člověka. Pokud přijmeme Boží akt usmíření, tak zjistíme, že když bychom chtěli pohrdat jiným člověkem, tak stejnou možnost měl Bůh i s námi samotnými. Neudělal to. Tak i my to nedělejme.

Už nyní zde na zemi máme budovat Boží království a každý náš skutek lásky, usmíření nebo odpuštění zasahuje do nového života. Každý vyhraný boj v nás samotných oslabuje zlo.

Když si dnes slova Ježíšova přeložíme do dnešního jazyka, tak nebudeme vylučovat ze své blízkosti nikoho. V našich kostelích se přestane hrát na domnělou dokonalost a otevře se všem, kdo touží po svátostech a přítomnosti Krista v Eucharistii. Nikdo nebude odstrčený. A nejen v kostelích, ale i v běžném životě.

Když někoho nenávidím, nemám rád, neumím odpustit, tak to zkusme u sebe. Po důkladném zpytování svědomí zjistíme, že můžeme odpustit i druhému člověku. Zrcadlo naší duše a našich životů dokáže přinést usmíření a odpuštění i tam, kde bychom to neočekávali. Je to jen na nás samotných a naší upřímnosti vůči nám samotným.

Jděte a hlásejte: "Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy."

Uzdravme, očišťme nejdříve sebe sama, abychom mohli uzdravovat tento svět. Bůh nám pomůže, jen Mu musíme uvěřit, že to s námi myslel vážně. Amen.

                                                                                                                                                               Za černými mraky svítí slunce.

                                                                                                                                                                         (bl. Zdenka Schellingová)