Myšlenka z nedělního kázání o 10. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 10. neděli v mezidobí

(Gn 3, 9-15; Žl 130;, 2 Kor 4, 13-5,1; Mk 3, 20-35)

Drazí přátelé, v dnešním starozákonním čtení o Adamovi a Evě bychom mohli najít předobraz mnoha manželství. Něco se stane a jeden svádí vinu na druhého. Nechtějí nést obtíže společně, nechtějí spolu vyjít a vinu vidí jeden na druhém, jen ne u sebe. Jak často lidé odcházejí z manželství kvůli této základní věci. Já ne, to ten druhý.

A jak to vyřešil Bůh? Jakou jim naordinoval medicínu? Vyhnal je z ráje, kde žili v blahobytu. Vyhnal je do pustiny, kde se museli spolehnout jeden na druhého a zřejmě už neměli čas na hádky, sobectví a házení viny jeden na druhého. Vím, že nejde paušalizovat, ale možná to stojí za zamyšlení.

Posledním objevem na poli medicíny je nemoc nazvaná "syndrom neviditelného člověka." Je to člověk, který je s námi u stolu, v pokoji, v domě. Sledujeme jeho fyzickou přítomnost, a přece ho nevidíme. Dalo by se říci, že se na něj odmítáme podívat.

Drazí přátelé, zkusme promeditovat dnešní úryvek z knihy Geneze. Zkusme alespoň po malých krůčcích vycházet ze sebe a nacházet člověka vedle nás. Zkusme nést v manželství denní situace společně a když se něco nepodaří, tak nekřičet s Adamem: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." Zkusme místo "já" více říkat a žít "my." Amen.

P.S. Těchto pár slov a myšlenek z dnešního kázání neplatí pouze pro manžele. Platí pro přátele, farnosti, lidi v zaměstnání a vlastně pro celou lidskou společnost.

Dnes s mou manželkou Miroslavou při mši sv. děkujeme Bohu za 23 let manželství. Nebyla a není to vždy prosluněná procházka "rajskou zahradou," ale co nás vždy drželo a drží pohromadě bylo to "my." Díky Bohu za ochranu a požehnání. A díky Mirce za trpělivost a láskyplnou přítomnost.