Myšlenka z nedělního kázání o 1. neděli adventní

Myšlenka z nedělního kázání o 1. neděli adventní

(Iz 2,1-5; Žl 122; Řím 13,11-14; Mt 24, 36-44)

Doba adventní je pro křesťany přípravou na příchod Spasitele o Vánocích. Tedy začátek něčeho nového. Pro nevěřící je to vrchol roku, kdy po Vánocích rok končí a nastává nový.

Jedno však máme obojí společné. Jde o nějaký předěl v čase a v životě člověka.

Kristus v dnešním evangeliu říká: "Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

Jak být připraven a na co? Vždyť nemáme čas ani dokončit své úkoly za den a nyní tato slova. Často jsme zahrnuti povinnostmi, prací, ale často i hloupostmi, které nám ubírají čas.

Jak jsme si na úvod řekli, ať pro věřícího nebo nevěřícího je tato doba předělová, tak se můžeme ptát, co vlastně máme udělat.

Zkusme pro začátek malá zastavení a podívat se zpět. Jaké jsou naše stopy, zda dobré nebo zlé. Tam, kde to můžeme odčinit, učiňme to, a kde již ne, odevzdejme to. A nechme to minulosti. Tam, kde bylo dobro, poděkujme a těšme se z toho, že jsme mohli prosvítit tento svět a dát lidem radost.

Zkusme hledat nejen stín, ale i světlo. Zkusme v těch našich ohlédnutích najít sami v sobě i to dobré. Protože, když nalezneme malou sazenici dobra, můžeme nechat vyrůst veliký strom. Jen je potřeba o ni pečovat.

Buďme připraveni i o této době adventní na setkání se sebou samými a zároveň na setkání s ostatními lidmi. Třeba i díky tomu přestaneme vidět svět a život pouze v černobílých barvách. Amen.

                                                                                                 Je lepší rozsvítit třeba jen malou svíčku, než proklínat temnotu.

                                                                                                                                                                                                 (Konfucius)