Myšlenka z kázání o vigilii Zmrtvýchvstání Páně – Bílé soboty

Myšlenka z kázání o vigilii Zmrtvýchvstání Páně – Bílé soboty

(Mk 16,1-7)

Příběh z knihy Příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrera nám vypráví jeden příběh pod názvem Loďka.

Dva turisté tábořili na břehu jezera. Večer se rozhodli, že na loďce přeplují na druhou stranu jezera a zajdou si na skleničku do hospody, která je tam odtud lákala. Zdrželi se tam až dlouho do noci a vypili nejednu skleničku. Když vyšli z hospody, poněkud se jim motaly nohy, ale přesto se jim podařilo nasednout do loďky a vydali se na zpáteční cestu. Dali se mohutně do veslování, potili se, funěli a snažili se ze všech sil už asi dvě hodiny. Konečně se jeden obrátil na druhého: "Nezdá se ti, že už bychom měli být touhle dobou dávno u druhého břehu?" "No, jasně," přitakal mu druhý. "Ale asi jsme do toho veslování nedali dost síly." A tak ti dva zdvojnásobili své úsilí a veslovali další hodinu. A přesto, když se rozednilo, překvapeně zjistili, že jsou stále na stejném místě. Zapomněli odvázat silný provaz, kterým byla bárka přivázaná k můstku.

Prožili jsme chvíle Velkého pátku. Ježíš byl položen do hrobu. Mnoho z nás, kteří se hlásíme ke Kristu, však setrvá po celý život v tomto dni. Uzavřeme se do svých církví a sborů, umíme nazpaměť citáty z Bible, umíme nazpaměť katechismus, každou neděli jsme v kostele a myslíme si, že připoutaní kotevním lanem k nástupnímu můstku tady prožijeme svůj život v bezpečí a s vysvědčením vzorného žáka nedělní školy. Bohužel takto nepoznáme Zmrtvýchvstalého Krista, který čeká na druhém břehu. I když všechny ty výše zmíněné znalosti nám mohou dobře posloužit po našem vyplutí za Kristem, u břehu jsou to však pouhé teorie.

Pokud odpoutáme ta svá kotevní lana, která nás vážou pouze k Velkému pátku, vydáme se na hladinu jezera našich skutečných životů. Ta není vždy klidná, ale přináší i bouře a nepohodlí. Ale plujeme za Ním, za Kristem, který nás zve.

Přeji nám všem, abychom dokázali i o této noci odpoutat bárky svých životů od nástupních můstků. Vydat se na druhý břeh, kde nás čeká Kristus Zmrtvýchvstalý, který prošel tuto pouť před námi. A pamatujme. I když jsou jezerní vlny příliš vysoké a ohrožují nás, máme velkého pomocníka – samotného Božího Syna Zmrtvýchvstalého, který nás čeká, až k Němu připlujeme na bárce svého života. Amen.

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,
ale neměl lásku,
jsem jako znějící kov a cimbál zvučící.
Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím,
ovládal všechno, co se může vědět,
a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel,
ale neměl lásku,
nejsem nic.
Kdybych rozdal všechno, co mám, za pokrm chudým
a pro svoji slávu vydal ve službě sám sebe,
ale neměl lásku,
nic mi to neprospěje.

(1 Kor 13,1-3)