Myšlenka z kázání o 6. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli velikonoční

(Sk 16, 9-15; Žl 67; Zj 21,10;22,1-5; Jan 14, 23-29)

Sestry a bratři, jak často nás přepadá pocit, že Bůh je nepřítomný. V Bibli nacházíme neustále zprávy o setkání člověka s Bohem. Téměř jej člověk držel za ruku. Svatí prožívali Boží přítomnost jako stálé společenství. Lidé jej prožívali v přírodě, v dějinách, životech a znali Jeho tvář. A my?

Bůh se nevnucuje. Čeká na člověka, aby Jej poznal a nalezl. Bůh dal člověku plnou svobodu. Hodnotu, která je člověkem tak žádaná. Není snadné tuto strategii Božího zjevení pochopit. Vždyť by mohl vítězně vkročit na tento svět obklopen anděly. A On se zjeví člověku v Ježíši Kristu. Ten, který je sám domovem, je bez přístřeší. Ten, který je dárcem radosti, se projeví jako trpící a umučený člověk. Položme si však otázku: "To co získáme velmi snadno, je pro nás hodnotné?" Jak vypadá vztah muže a ženy, kdy nemuseli jeden o druhého "bojovat?" Hledání lásky a Boha je podobné dolování vzácného kovu v mase skal. S úsilím a touhou. A až naleznu to, co hledám, naleznu odměnu. Naleznu největší objev svého života. Objev, který dá mému životu směr, hloubku a smysl.

Člověk je vlastně stvořen k hledání a k nalézání. Věřící člověk má indicie v Písmu, modlitbě nebo zkušenosti s Bohem. Člověk, který Boha nikdy nepoznal, tak hledá Něco, co mu dá to samé jako přítomnost Boží člověku, který už Boží přítomnost tuší. Tady bychom mohli říci, že někteří lidé hledají vědomě a někteří nevědomě. Ale cesta všech je stejná. Plná touhy, nalézání, zklamání a štěstí. To vše se vrací v různých pořadích. Asi se bude vracet až do té doby, než se naše oči otevřou při překročení hranice stínu (Jan Čep) - smrti a nového zrození.

Nevzdávejme tu cestu lidského života, která spočívá v hledání, nalézání a třeba i ztrácení. Nevzdávejme se té radosti z nalezení a povstaňme, když zrovna narazíme ve skále na hlušinu. Hlavně hledejme. Na té cestě hledání je každý z nás spolupracovníkem Božím a můžeme pomoci Duchu sv. vnášet do světa proměnu. Proměnu každého člověka, abychom všichni došli až tam, kde nás čeká odměna - Boží náruč, z níž už nikdy nevypadneme. A proměňovat tento stávající svět v lepší, než dojdeme až tam... Amen.

Myšlenka z nedělního kázání pro děti

Pán Ježíš vždy pomáhal tam, kde bylo potřeba. A my se ptáme, kdy Pán Ježíš pomůže všem, kteří to potřebují? A co když Pán Ježíš chce, abychom použili k pomoci naše ruce?

Každý mistr řemesla měl své učedníky. Nemusel tedy dělat vše sám a učedníci se od něj učili. Spoustu práce uměli tedy po nějaké době zastat učedníci. Práci, kterou se naučili od svého mistra.

Stejně tak je nám Pán Ježíš mistrem a my jsme se už od něj hodně naučili. Jsme jeho prodloužené ruce. Jsme pro něj důležití. Vždyť přes naše ruce může pomáhat.

Nemusí tedy být nikdo v našem okolí smutný, hladový, odstrčený. Jsme tady my, abychom mohli pomoci. Na pomoc Pánu Ježíši není nikdo malý. I vy, děti, můžete pomáhat Pánu Ježíši. Nikdo z vašich spolužáků a lidí ve vašem okolí nemusí čekat na úsměv, pozornost a pomoc na věčnost. Vždyť jste tady vy, teď a nyní. Usmějte se, pomozte a všímejte si těch lidí, které máte ve svém okolí, a potřebují vaši pomoc. A abychom měli hodně síly k pomoci, tak nám Pán Ježíš zanechal pokrm na cestu naším životem - sebe sama v Eucharistii. Amen.